Vesmírné observatoře

Vesmírné observatoře jsou dalekohledy a jejich doprovodné zařízení umístěné v kosmickém prostoru a obíhající zpravidla kolem Země. Hlavní výhodou vesmírných teleskopů je jejich umístění nad zemskou atmosférou, které je chrání před vlivem atmosférických turbulencí. Výsledkem je, že rozlišení těchto dalekohledů je mnohem lepší než rozlišení pozemních. Nejslavnějším vesmírným teleskopem, který funguje již od roku 1990, je Hubbleův vesmírný dalekohled (anglicky Hubble Space Telescope – HST).

Další důležitou výhodou vesmírných teleskopů je schopnost pozorovat jevy v částech elektromagnetického spektra, které jsou nepřístupné z povrchu Země. Atmosféra Země není průhledná pro ultrafialové, rentgenové a gama záření, ani pro některé infračervené paprsky. Tyto rozsahy jsou dostupné na pozorování jen z oběžné dráhy nad zemskou atmosférou. Nejproduktivnější rentgenové observatoře jsou Chandra agentury NASA a XMM Newton Evropské kosmické agentury (anglicky ESA). 

V letech 2009 až 2013 pracoval v infračerveném oboru i další velký vesmírný dalekohled Herschel Space Observatory od Evropské kosmické agentury. Delší provoz dalekohledu nebyl možný, protože v dubnu 2013 byla vyčerpána chladicí kapalina, která je nezbytná pro chlazení přístrojů pracujících v infračerveném oboru. Za výhody vesmírných observatoří platíme jejich vysokou cenou a nemožností jejich průběžné údržby. Jedinou výjimkou byl dalekohled HST, kde se v průběhu 16 let uskutečnilo 5 servisních misí. Koláž obrázků vesmírných observatoří je uvedena v Příloze 2.