PRŮHLEDNOST ZEMSKÉ ATMOSFÉRY (ATMOSFÉRICKÁ „OKNA“)

Naše Slunce je zdrojem záření ve všech rozsazích elektromagnetického spektra a jeho záření neustále bombarduje naši atmosféru. Gama paprsky, rentgenové paprsky a krátkovlnná část ultrafialového záření představují ionizující záření, to znamená, že jejich energie je dostatečná k ionizaci (oddělení elektronů od atomů a molekul). Vystavení se takovému záření ničí buňky organických látek. Atmosféra nás chrání před život ohrožujícím vysokoenergetickým zářením přicházejícím ze Slunce a Galaxie. Ne všechny části spektra pronikají zemskou atmosférou a na jejich zkoumání musíme použít vesmírné teleskopy. Atmosféra, která chrání Zemi a činí ji obyvatelnou, je také překážkou při studiu zdrojů vysokých energií z vesmíru. Detektory, které se navzájem radikálně odlišují svými vlastnostmi, jsou citlivé na různé rozsahy spektra. To vyžaduje, aby astronomové používali mnoho různých dalekohledů a detektorů, pozemních i vesmírných.

Atmosféra Země je téměř úplně průhledná pro elektromagnetické záření pouze ve dvou relativně úzkých oblastech (nazýváme je „okna“): optické pásmo pro vlnové délky od 300 nm do 1,5 μm až 2 μm (oblast do 8 μm sestává z několika úzkých pruhů) a rádiové pásmo pro vlnové délky od 1 mm do 30 m (obr. 3).

Neprůhlednost atmosféry pro ostatní rozsahy je dána pohlcením a rozptylem záření na atomech a molekulách různých plynů (většinou vody, oxidu uhličitého a ozónu), a také odrazem rádiových vln od elektronů v ionosféře (viz červené nápisy na obr. 3).

Obr. 3