ЕLEKTROMAGNETICKÉ SPEKTRUM

Proč používáme tři různé způsoby, jak popsat spektrum se třemi různými fyzikálními jednotkami? Protože je to vhodnější – snazší je říct „sto kilometrů“ místo „sto tisíc metrů“. Vědci obvykle používají nejvhodnější jednotky pro rozsah spektra, ve kterém pracují. Radioastronomové raději používají frekvence nebo vlnové délky. Většina rádiového rozsahu leží mezi 1 cm a 1 km, tj. jde o frekvence od 30 GHz do 300 kHz. Tento rozsah představuje velmi širokou část elektromagnetického spektra.

Vlnová délka

V infračervených (IR) a optických oblastech je hlavní veličina vlnová délka. IR astronomie používá mikrony (správně mikrometry, µm) pro svůj pracovní rozsah od 1 µm do 100 µm. Ve viditelném spektru se používají nanometry (1 nm = 10–9 m), i když se nejedná o jednotku soustavy SI. Optický rozsah sahá od 400 nm (modro-fialová oblast) do 700 nm (červená oblast). Rozsah, ve kterém jsou naše oči citlivé, pokrývá velmi malou část celého elektromagnetického spektra. Vlnové délky v oblasti ultrafialového záření (UV), rentgenových a gama paprsků (γ-paprsky) jsou velmi malé. Proto v těchto rozsazích astronomové upřednostňují charakterizaci fotonů pomocí kinetické energie fotonů měřené v elektronvoltech (eV). UV záření leží v rozmezí od několika eV až po přibližně stovek eV, rozsah rentgenového záření je od 100 eV až po 100 000 eV (nebo 100 keV) a γ-paprsky mají energii větší než 100 keV.

I když je světlo v celém elektromagnetickém spektru v zásadě stejné, způsoby, kterými ho astronomové pozorují, se mění v závislosti na rozsahu jejich pozorování (protože nemůžeme pozorovat celé elektromagnetické spektrum najednou, ale musíme ho rozdělit na menší části).