Úvod
Astronomové jsou často nazýváni hvězdáři, protože prý počítají hvězdy. Pravda je taková, že astronomové „nepočítají“ hvězdy, ale studují je. I tak víme, že je na obloze pouhým okem pozorovatelných asi 6 000 hvězd, přičemž v každém okamžiku je nad našimi hlavami asi 3 000 hvězd. Těchto 3 000 hvězd tvoří zanedbatelnou část všech hvězd ve vesmíru. Pokud bychom je chtěli znát podle jména a vědět, co jsou zač a jak se pohybují, bylo by to pro nás i při tomto množství náročné.
Obsah
V tomto tématu definujeme pojmy „souhvězdí“ a „asterismus“. Podíváme se na stručný přehled, který se týká historie vzniku souhvězdí a jejich moderního názvosloví. Představíme některé mýty a legendy o souhvězdích. Vysvětlíme pojmy „zodiakální souhvězdí“ nebo „zvěrokruh“. V příloze poskytneme seznam všech souhvězdí. V praktické části nabídneme zábavné hry a cvičení související se souhvězdími.
SOUHVĚZDÍ. DĚJINY A NOMENKLATURA
Dnes používáme hodiny, kalendáře, kompasy a mnoho dalších nástrojů, ale před tisíci lety se lidé v čase a prostoru orientovali převážně podle hvězd. Aby si to ulehčili, rozdělili je do skupin, které dnes nazýváme souhvězdí. Určité tvary tvořené jasnějšími hvězdami byly přirovnávány k předmětům (Eridanus, Jižní koruna, Lyra, Oltář, Pohár, Severní koruna, Šíp, Trojúhelník, Váhy); zvířatům (Beran, Býk, Delfín, Had, Havran, Jižní ryba, Koníček, Kozoroh, Labuť, Lev, Malý medvěd, Malý pes, Orel, Rak, Ryby, Štír, Velká medvědice, Velký pes, Velryba, Vlk, Zajíc); mytickým bytostem (Drak, Hydra, Kentaur, Pegas); nebo lidem (Andromeda, Blíženci, Hadonoš, Herkules, Kasiopeja, Cefeus, Orion, Panna, Pastýř, Perseus, Střelec, Vodnář, Vozka) a dostaly názvy, které se většinou týkají mýtů a legend tradičních pro daný národ. Téměř každý národ měl své názvy pro souhvězdí. Dnes již máme důkazy o názvech souhvězdí starých Mezopotámců, Sumerů, Babyloňanů, Peršanů, Egypťanů, Číňanů, Mayů atd.
Tento způsob seskupování jasných hvězd velmi pomohl astronomům, kněžím, ale i obyčejným lidem orientovat se na obloze, monitorovat východy a západy slunce, pohyby Slunce, Měsíce a planet mezi nimi. Po celá staletí pomáhal lidem při zemědělství, chovu skotu, blízkém a vzdáleném cestování, vojenské činnosti a rituálech. Tehdy však souhvězdí neobsahovala slabé hvězdičky, protože byly málo jasné pro pozorování pouhýma očima. Existovaly i větší části oblohy, kde nebyla žádná souhvězdí. Když lidé vynalezli dalekohled, viděli, že existuje mnoho hvězd neviditelných pouhým okem, bylo také objeveno mnoho „mlhavých objektů“. Začali zavádět nová souhvězdí, která vyplňovala prázdná místa na obloze. Začali se pokoušet měnit názvy souhvězdí. Velké geografické objevy a plavby Evropanů po jižních mořích vedly k potřebě rozdělit na části i jižní oblohu.
Vývoj astronómie
Tehdy začali astronomové z různých zemí mezi sebou i více komunikovat a vyměňovat si názory. Astronomie se vyvíjela rychlým tempem. Bylo třeba „zavést pořádek“ na obloze. Tak v roce 1922 na svém kongresu Mezinárodní astronomická unie, která byla založena o několik let dříve, položila základy moderní, jednotné mapy oblohy. Celou oblohu astronomové rozdělili na 88 oblastí, které dnes odpovídají současným 88 souhvězdím. Nyní se pojmem souhvězdí nerozumí pouze tvar z několika jasnějších hvězd, ale všechny objekty, které se ve vymezené oblasti nacházejí, jde o hvězdy, hvězdokupy, mlhoviny nebo galaxie, které jsou viditelné nebo neviditelné pouhým okem a které spadají do dané oblasti, tedy patří do daného souhvězdí. Samotné hranice souhvězdí jsou vymezeny částmi „nebeských rovnoběžek a poledníků“ a byly schváleny Mezinárodní astronomickou unií ještě v roce 1930.
Obr. 2: Souhvězdí Malý medvěd s jeho hranicemi a asterismus Malý vůz
Asterismy
Tvary, které dnes tvoří jasnější hvězdy, nazýváme „asterismus“. Častěji jsou součástí souhvězdí, například Velký vůz (v souhvězdí Velké medvědice), Malý vůz (v souhvězdí Malého medvěda, obr. 2), Čajová lžička (v souhvězdí Střelce). Další asterismy vytvářejí nejjasnější hvězdy hned několika souhvězdí – například asterismus Letní trojúhelník tvoří Vega (nejjasnější hvězda souhvězdí Lyry), Deneb (nejjasnější hvězda ze souhvězdí Labutě) a Altair (nejjasnější hvězda ze souhvězdí Orla).
Obr. 3: Asterismus Zimní trojúhelník vytvářejí další tři jasné hvězdy – Betelgeuze ze souhvězdí Orionu, Sirius ze souhvězdí Velkého psa a Prokyon ze souhvězdí Malého psa
Většina moderních souhvězdí vychází z tvarů a názvů souhvězdí z dob starých Řeků a souvisí se starodávnými řeckými legendami a mýty. Jsou to hlavně souhvězdí ze severní oblohy, která byla vidět ze starověkého Řecka a téměř z celé Evropy. Až 48 z nově definovaných souhvězdí si zachovalo svá starořecká jména – např. všechna souhvězdí zvěrokruhu a další, jako například Vozka, Pastýř, Velryba, Vlasy Bereniky, Hydra.
Souhvězdí na jižní obloze nesou opět jména zvířat (mytické nebo exotické) – Tukan, Fénix, Páv, Rajka, Létající ryba atd. Další části jižních souhvězdí jsou odrazem doby, ve které byly pojmenovány – období velkých námořních objevů a vědeckotechnická revoluce (Dalekohled, Mikroskop, Sextant, Oktant, Kvadrant, Vývěva a další).